|
1.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Štefan Jusko
Štefan Jusko
On Nietzsche's Critique of Causal Thinking
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Cieľom štúdie je analýza Nietzscheho kritiky príčinného myslenia, ktorú spája s Platónovým morálnym myslením. Prvá časť štúdie je venovaná kritike Platónovho predsudku o čistom duchu, ktorý sa dokáže povzniesť nad svet zmyslov. Nietzsche toto rozlíšenie vníma ako základný predsudok, na ktorom stojí či padá Platónova náuka o prednosti dobra pred zlom, pravdy pred nepravdou. Predmetom druhej časti je formulovaná Nietzscheho rehabilitácia zmyslov, aby na tomto základe mohol preukázať, že svet, ktorý zmysly percipujú, je nelogický a nespravodlivý. Logika teda vzniká z nelogiky a nie z predsudku, že za zmyslovým svetom sa skrýva jeho príčina, svet Dobra. Centrálnym záujmom tejto časti štúdie je interpretácia Nietzscheho kritiky „Štyroch veľkých bludov” z jeho práce Súmrak modiel. V záverečnej časti je formulovaný problém Platónovej metafyziky v tej podobe, či ju Nietzsche svojím myslením prekonal, resp. či sa od Platóna dokázal odpútať úplne.
The paper focuses on Nietzsche's critique of causal thinking, which he associates with Plato's moral thinking. The first part presents Nietzsche's critique of the idea of pure spirit, which can, according to Plato, ascend above the world of senses. Nietzsche considers this idea, which gives support to Plato's theory of the preference of good to evil and truth to falsity, misconceived. The second part deals with Nietzsche's rehabilitation of the senses, so that he can show that the world perceived by them is illogical and unjust. Logic, thus, arises from non-logic and not from the misconception that there is a cause, the world of the Good, behind the sensual world. The focal point of this part of the paper is an interpretation of Nietzsche's critique of the "Four Great Errors" from his work The Twilight of the Idols. The final part focuses on the question whether Nietzsche successfully dealt with Plato's metaphysicsand dissociated his theory from it completely.
|
|
|
2.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Břetislav Horyna
Břetislav Horyna
Heidegger's Interpretation of Kant's Critical Philosophy in Kant and the Problem of Metaphysics
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Při úvaze o vztahu Heideggera ke Kantovi, jak je znázorněn v textu Kant a problém metafyziky, není ústřední obsahové kritérium, tzn. rozbor toho, co se o Kantovi píše. Důležitější je zjistit, proč mohl Heidegger uplatnit svůj specifický postup a na základě jakých sémantických a pragmatických presupozic tak učinil. Již krátce po vydání této práce se objevila stanoviska, podle kterých jsou Kantovy texty vždy podřízeny zájmům a chodu Heideggerova uvažování o filosofii. Podle nich nakládá Heidegger s Kantem jako s myslitelem, jenž sice připadl na myšlenku původnosti bytí, ale nedotáhl ji do žádoucí podoby. To je úkol, který čeká na samotného Heideggera. Předložená studie rovněž obhajuje hledisko, že v dané knize nevznikl nějaký koncepční obraz Kantovy metody, ale jen kostra Heideggerova výkladu své vlastní filosofie, která postrádá jakékoli ověření vědeckými prostředky. Věnuje se otázce, proč si Heidegger vybral právě Kanta, k němuž měl původně negativní vztah, a zkoumá předpoklady, které si Heidegger vytvářel k tomu, aby mohl pokračovat od nedokončeného Bytí a času k tomu, co bylo jeho prvořadým cílem - k metafyzice lidské existence. Z nich měl zásadní úlohu předpoklad „nedořečeného Kanta”; Heidegger oznámil, že Kant psaných spisů (zejména KČR) není Kantem toho, co mohlo být, ale nebylo vyřčeno, a z toho pro sebe odvodil, že svou intepretací dovede Kanta ke zdárnému konci. Studie ukazuje na rozpory, které vyvstávaly při snaze o vyložení kritické filosofie jejím heideggerovským ohýbáním podle předem přijatých účelů. Významná část studie pojednává o přizpůsobivosti Heideggerova myšlení nacistické ideologii nejen v letech 1933-1945, ale již v době před vydáním Bytí a času, stejně jako v desetiletích po zničení hitlerovského režimu. Končí zjištěním, že po Heideggerovi zbyla jen jeho „metafyzika árijské smrti”, pro niž se v dějinách novější filosofie hledá místo velmi nesnadno.
When pondering on Heidegger's attitude to Kant, as it is depicted in the work Kant and the Problem of Metaphysics, the most important aspect is not the content, that is, an analysis of what is being written about Kant, but the question why Heidegger was able to employ his specific method and which semantic and pragmatic assumptions he accepted. Soon after the work was published, opinions emerged according to which Kant's texts were always subordinated to the interests and process of Heidegger's reflections of philosophy. According to these opinions, Heidegger treated Kant as a thinker who discovered the idea of the originality of being, but never formulated it adequately. That was a task awaiting Heidegger himself. This paper also defends the claim that Heidegger's book does not bring a unified picture of Kant's method, but only provides the skeleton of Heidegger's exposition of his own philosophy, which lacks any validation by scientific means. The author attempts to answer the question why Heidegger chose Kant, whom he had rejected, and assesses the assumptions that Heidegger accepted in order to continue from his unfinished Being and Time to his primary goal - the metaphysics of human existence. The most significant of these was the assumption of "insufficiently expressed Kant"; Heidegger announced that the Kant of the written texts (especially the Critique of Pure Reason) was not the Kant that could have been expressed, and inferred that he would bring his interpretation of Kant to a successful conclusion. The paper shows the contradictions that emerged in the effort to expound the critical philosophy by Heideggerian distortion according to antecedently accepted goals. A substantial part of the paper deals with the adaptability of Heidegger's thought to the Nazi ideology not only in 1933-1945, but even before the publication of Being and Time and in the decades after the destruction of Hitler's regime. The paper concludes that Heidegger's legacy is merely his "metaphysics of Aryan death", which finds its place in modern philosophy with great difficulty.
|
|
|
3.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Daniel Štěpánek
Daniel Štěpánek
Bodily Freedom in Early Writings of Simone de Beauvoir
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Podoba francouzské filosofie druhé poloviny 20. století je silně ovlivněna způsoby koncep- tualizace úlohy těla během vnímání. Tělesnost, která pro vědomí zprostředkovává prožitky, utváří veškeré vztahy člověka k druhým. V díle Simone de Beauvoir je třeba chápat svobodu jako podmíněnou specifickým způsobem prožívání těla člověkem. Cílem tohoto příspěvku je ozřejmit povahu této specifičnosti. Naším výchozím zdrojem k dosažení stanoveného cíle je první novela Beauvoir, Pozvaná (ĽInvitée), kde je v dialozích jednotlivých postav možné nahlédnout nejen povahu specifického způsobu prožívání těla, ale i povahu svobody, která je tímto způsobem podmíněna.
What is being analyzed and subsequently interpreted in our study, is Simone de Beauvoir's conception of freedom and its bodily determination. Because we are using Beauvoir's first novel, She Came to Stay (ĽInvitée), where her first conceptualization of these fenomenons can be found. Although this novel is strongly based on dialogues between three main characters, we are convinced, that it is precisely their dialogue, what allows specificity of Beauvoir's conceptions. Therefore, by interpreting some of these dialogues we are trying to make clear, where according to Beauvoir freedom begins and how it is being limited.
|
|
|
|
4.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jiří Gabriel
Jiří Gabriel
Twenty Years W ithout Lubomír Nový
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl.
First, I have to mention a medallion of Josef Zumr for Luboš's sixtieth birthday, published Filosofický časopis in 1995, as a proof that our former head of the department was respected not only by philosophers from Brno. Luboš was born in the same year as me, but managed to finish his secondary school studies one year earlier. So it happened that in 1950 I met him at the Faculty of Arts as an assistant professor (in his lecture on ethics); and he met me as one of his first philosophy students. Since we worked at the same department since, and we were meeting not only as colleagues, but also as friends outside the university. What remains unforgettable are for instance our tours to the Slovak cottage to visit Pavel Pácl where I was fortifying my knowledge of how naturally Lubos could be an excellent companion in such an environment (not just during card games, but even when we tried to contribute to the maintenance of Pavel's cottage and its preparation for the winter). I tried to say a few words about Luboš's relation to the family to which he was born, to his own family, to his native region, and indeed about Luboš as a teacher who was popular and esteemed among all students. Unfortunately, it had to come eventually to the words of admiration for his valiant struggle with a disease that eventually succumbed
|
|
|
5.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jana Nechutová
Jana Nechutová
Lubomír Nový and the Change of the Faculty Atmosphere (1960-1996)
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Jubilejní studie představuje Lubomíra Nového v prostředí Filozofické fakulty tehdejší Univerzity J. E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) od 60. let, kdy byl významným účastníkem neformálních interdisciplinárních diskusí o společenských i odborných otázkách. Sledujeme jej pak v obrodném procesu konce 60. let i v následujícím období tzv. normalizace, kdy jej nezbytnost přiměla orientovat se spíše k problémům sociologickým. Text uzavírá několik zmínek o vybraných Nového monografiích.
This paper was written on the occasion of Lubomír Nový's jubilee and introduces him as a member of the Faculty of Arts of the Masaryk (J. E. Purkyně) University, where he participated in informal interdisciplinary discussions on social and scientific topics in the 1960s. We follow him then during the renewal process in the end of the 60s and in the following period of so called normalisation, when he was forced to deal with rather sociological topics. Finally, we bring some remarks about his monographs.
|
|
|
6.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Pavel Materna
Pavel Materna
Pavel Materna Reminisces About Lubomír Nový
view |
rights & permissions
| cited by
I remember the process of my becoming a friend with Luboš. He was a remarkable personality and I was happy to know him and be able to communicate with him. I only hope to meet him somewhere again.
|
|
|
7.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Lubomír Nový and TGM
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Nového knížka Filosof T. G. Masaryk (1994) má tři roviny, které se přirozeně neustále stýkají a prolínají: bilancování dosavadní masarykovské literatury s důrazem na rozbor literatury nejnovější, pokus o systematizaci Masarykova díla, postižení jeho vnitřní logiky a vřazení do evropských souvislostí (Brentano, Husserl), a konečně otevírání a řešení otázek, které je možné v užším slova smyslu označit za problémové a aktuální. Nový ukazuje, jak pomáhá Masarykovo myšlení vracet znovu otázku smyslu a řádu našeho usilování a tvoření.
Nový's book Philosopher T G. Masaryk (1994) has three layers, which naturally contact and merge: Firstly, Nový reviews existing literature on TGM with an emphasis on the most recent contributions. Secondly, he attempts to arrange and systematize Masaryk's work, map its internal logic and classify it in European context (Brentano, Husserl). Finally, he asks and answers questions that can be, in a narrower sense of the words, called problematic and topical. Nový shows how Masaryk's thought helps to revive the question of the meaning and order of our endeavour and creativity.
|
|
|
8.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jiří Svoboda
Jiří Svoboda
A Memory of Professor Lubomír Nový
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Jsem rád, že mohu přispět ke vzpomínání na profesora Lubomíra Nového, a vážím si toho, že jsem mohl být jedním z mnoha jeho studentů. Lubomír Nový dokázal koncem šedesátých let spolu se svými kolegy vytvořit na Katedře dějin filosofie brněnské Filosofické fakulty pro nás studenty velmi vstřícnou atmosféru. On sám v ní vynikal především svým dyna- mismem. Zkouška u něho nebyla jednoduchá, protože byla současně školou kladení otázek a hledání odpovědí. Myslím, že toto kladení otázek a hledání odpovědí bylo jeho celoživotním krédem. Díky němu byl také jednou z profilových osobností tvůrčího filosofického myšlení u nás v letech šedesátých. A tvůrčí osobností zůstal i v letech devadesátých, tedy po návratu ke své profesi po vynucené odmlce.
I am glad that I can contribute to the commemoration of professor Lubomir Novy and I appreciate that I had the chance to be one of his many students. Lubomir Novy was, together with his other colleagues, able to create a very friendly environment for us students. He stood out with his dynamism. His exams were not easy, because it was always a lesson in creating questions and searching for answers. I think that this "creating questions and searching for answers" was his lifelong attitude. Thanks to this, he was one of the main personalities of philosophical thought in this country in the sixties. He remained creative even in the nineties when he returned to his profession after an enforced break.
|
|
|
|
9.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jiří Gabriel
Jiří Gabriel
Notes on the Life and Work of the Philosopher Mihajlo Rostohar
abstract |
view |
rights & permissions
| cited by
Profesor filosofie a psychologie, slovinský rodák Mihajlo Rostohar (1878-1966), je známý především jako zakladatel Psychologického ústavu na FF MU a tvůrce brněnské celostní a experimentální psychologické školy. Méně často se připomíná, že v letech 1923-1926 byl vedoucím Filosofického semináře na FF Masarykovy univerzity a že jeho přechod z Karlovy univerzity, kde se v roce 1911 habilitoval z filosofie, do Brna byl ovlivněn také tím, že se tu s ním počítalo jako s nástupcem Otakara Zicha ve vedení filosofického semináře (psychologii, někdy i noetiku v něm přednášel až do roku 1939). Článek se zaměřuje na filosofická témata, většinou spjatá s jeho pojetím psychologie, pro něž se dostával do sporů zejména s pozitivisticky orientovaným Františkem Krejčím. Do popředí autorovy pozornosti se vedle Rostoharova názoru na náboženství dostávají jeho psychologické analýzy procesu poznání, jednotlivých jeho prvků smyslových i racionálních (Rostohar se habilitoval prací o hypotetických soudech), o úloze jazyka při myšlení, a v neposlední řadě také o odpovědnosti badatele za názory, jež předkládá veřejnosti. Rostoharovu bohatou činnost veřejnou, spolkovou a osvětovou připomíná závěrečná pasáž o jeho (stále aktuální) publikaci Národnost a její mravní význam.
Professor of philosophy and psychology, native Slovenian, Mihajlo Rostohar (1878-1966) is known primarily as the founder of the Institute of Psychology at Masaryk University in Brno and as the founder of the holistic and experimental psychological school in Brno. Less frequently it has been remembered that in the years 1923-1926 he was the head of the Seminar of Philosophy at the Faculty of Arts, Masaryk University and that his transition from Charles University, where he received a habilitation in philosophy in 1911, to Brno was also influenced by the fact that he was considered as Otakar Zich's successor in the leadership of the Seminar of Philosophy (he lectured psychology, sometimes epistemology there until 1939). This article focuses on philosophical topics, mostly connected with his conception of psychology, through which he had disputes with the positivist oriented Frantisek Krejčí. The author's attention is focused on, besides Rostohar's opinion on religion, his psychological analyses of the process of cognition, the individual sensory and rational elements (Rostohar was awarded by his habilitation degree with the work on hypothetical judgments), the role of language in thinking, and not least the responsibility of researchers for their opinions, which they present to the public. The final part, which discuss Rostohar's (still up to date) book Nationality and its moral significance, recalls Rostohar's rich; public, social and educational activities.
|
|
|
10.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jiří Gabriel
Z Jednoty filosofické
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
11.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Z knižních novinek Katedry filosofie
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
|
12.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Reflexe environmentální problematiky v dějinách české a slovenské filosofie
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
13.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Ivana Holzbachová
Ivana Holzbachová
Odsouzeni k modernitě: Co hledá sociologie a našla beletrie
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
14.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Jan Zouhar
Jan Zouhar
Eucken i milczenie czasu. Z historii polskich odczytaň filozofa noblisty
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|
15.
|
Studia Philosophica:
Volume >
64 >
Issue: 1
Boleslav Stuchlík
Boleslav Stuchlík
K filosofii socialismu
view |
rights & permissions
| cited by
|
|
|